Adaptační plán

Vstup dítěte do dětské skupiny je zásadní krok v životě celé rodiny. Je výraznou změnou v dosavadním rytmu. Dítě se stává součástí nového kolektivu a učí se novou životní roli.

Na první den se řádně připravte, abyste předešli stresu v tak důležitý den. Nachystejte si potřebné dokumenty (smlouva, lékařský posudek, potvrzení o zaměstnání) a také potřebné věci pro dítě (přezůvky, láhev na pití, oblečení na ven, náhradní oblečení, případně pleny apod.).

Průběh adaptace

Běžnou součástí adaptace jsou bohužel i slzičky. Ranní pláč v šatně při odloučení je běžný, ale obvykle se děti po pár minutách uklidní. Důležité je, jak se dítě projevuje během dne a zda se zapojuje do programu. Pro hladkou adaptaci je nezbytné, aby rodiče zařízení plně důvěřovali. Rodič by měl znát důvody, proč chce své dítě do skupiny umístit a za tím si i stát.

• Délka Adaptačního procesu: Minimální délka adaptace 3 týdny a maximální délka adaptace 3 měsíce. V prvních týdnech počítejte spíše s častější docházkou 4-5 x týdně. První týden dítě zůstává pouze 1 hodinu, aby mělo možnost se seznamovat  na kratší čas (1-3 hodiny) do doby, než se dítě bude cítit bezpečně. Frekvenci a délku konzultujeme s rodičem po každé návštěvě individuálně dle aktuálního průběhu dne.
• Rodiče se adaptačního procesu ve třídě neúčastní, zůstávají však v blízkém okolí na telefonu.
• Ráno se snažte o co nejrychlejší předání a rozloučení s dítětem, pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní.
• Rodiče se řídí pokyny pečující osoby. Každý ukončený adaptační den je konzultován s rodičem, který je informován o průběhu a rodič může spolu navrhovat další postup.
• V rámci pobytu dítěte ve třídě mu dává chůva zpočátku volný prostor pro pozorování skupinky, nechává na dítěti, zda se chce samo začleňovat do aktivit. Dítě si buduje vztah k prostoru a osobám v něm. Mělo by se postupně začít v prostoru cítit bezpečně.
• Dítě se do aktivit nenutí. Chůva mu dává podněty k zapojení se. 
• Celková adaptace se vždy řídí aktuální situací ve třídě a stavem dítěte. V případě potřeby může být kolektiv chův posílen. DS určuje rozvržení termínů pro příjem nových dětí na adaptaci a jejich počet.
• Při přijímání dítěte zjišťujeme individuální potřeby dítěte na základě rozhovoru s rodičem a vyplněním zdravotního dotazníku dítěte. Chůva se dále domlouvá s rodiči na postupu a naplnění individuálních potřeb dítěte v rámci adaptačního procesu.
• Chůva věnuje nově přijatým dětem zvýšenou individuální pozornost a citlivě reaguje na jejich potřeby. 

1. Mluvte s dětmi o tom, co je čeká. Že se o ně bude v dětské skupince starat hodná teta, potká tak spoustu kamarádů, naučí se novým věcem a objeví nové hračky.
2. Zvykejte dítě na odloučení. Zajistěte si hlídání dítěte doma a vysvětlete mu, že jdete pryč a kam a že se opět vrátíte.
3. Jako cíl vašich procházek volte okolí dětské skupiny, aby se dítě učilo, kam bude za kamarády docházet a prostředí mu poté nebylo cizí.
4. Veďte dítě k samostatnosti v sebeobsluze.
5. Dejte mu najevo, že rozumíte jeho případným obavám. Ujistěte ho, že mu věříte, že nástup zvládne. Posilujte jeho sebedůvěru.
6. Pokud bude plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení příliš neprotahujte.
7. Dejte dítěti s sebou něco důvěrného (plyšák, muchlín, dudlík, oblíbená hračka). Bude se cítit jistěji.
8. Plňte své sliby. Když slíbíte, že přijdete po obědě, přijďte po obědě.
9. Zbavte se své úzkosti. Tu totiž přenášíte i na dítě, které se cítí nejistě.
10. Obrňte se trpělivostí, nesnažte se adaptaci urychlit a budťe na příjmu.

Jak mohu jako rodič pomoci?

1. Hygiena - zkoušejte používat nočník nebo záchod, dítě by mělo mít povědomí, jak si mýt ruce mýdlem a samo se zkusit utřít, zkoušejte používat kapesník na smrkání.
2. Sebeobsluha - oblékání - zkoušejte obouvat a vyzouvat boty, oblékat se a svlékat se s dopomocí dospělého.
3. Jídlo - seznamujte dítě s příborem, dítě by mělo být zvyklé na tuhou stravu a umět jíst u stolu nebo v jídelní židličce.
4. Choďte pěšky na procházky – ujít kratší vzdálenost po svých (cca 30 min.) a chodit za ruku.
5. Dodržujte pouze jedno spaní přes den (po obědě, cca od 12 hod).
6. Neříkejte doma dítěti, že chápete, jaké to muselo být strašné vydržet takovou dobu bez rodičů. Naopak vyzdvihněte jeho pěkné zážitky, zahrajte si s ním hru, kterou se naučilo, naslouchejte mu, jaké má zážitky –   informace si však nevynucujte.
7. Za pobyt v dětské skupině neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je v dětské kupině bez rodičů, ale přidá se i strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane.